Šroubky, svorníky, matičky a spojovací materiál vůbec, má mít zlatou barvu. Vždy jsem počítal s povlakem z nitridu titanu, pro jeho dobrou mechanickou odolnost a krásný zlatý vzhled, bohužel jsem však zatím nenašel nikoho kdo, by uměl napovlakovat šroubky menší než M3, takže volba číslo dvě: Pravé zlato.
  Trochu jsem měl obavy že se snadno poškrábe nebo setře, ale zdá se že zbytečně. Zlato se nanáší galvanicky na podvrstvu niklu, protože nerez nelze pokovit přímo, takže teď už šroubky nejsou „nickel free“, na druhé straně, podvrstva lehce srovná a jakoby vyleští povrch. Díly lze galvanizovat hromadně v koších, což je tou hlavní výhodou proti titanu, kde by každý díl měl být ideálně na samostatném závěsu. Nicméně zlato stále ještě považuji za dočasné náhradní řešení a cílem je povlakování nitridem titanu. Zatím mám pozlacenou první zkušební dávku asi deseti tisíc šroubků a matiček, kvalita je dobrá, jen jedinou výhradu mám k tomu, že mi všechno sesypali do jednoho pytle, takže si pár dní budu hrát na popelku.
  Se šroubky jsem udělal ještě jednu zajímavou zkušenost. Nějak se mi asi povedlo vykoupit všechny nerezové šroubky M2x4 na volném trhu. Vůbec by mě nenapadlo, že je něco takového možné a už vůbec ne, že k tomu stačí necelé kilo šroubů.

26 července 2015