Kovové stavebnice jsou tady dlouho, tak dlouho, že už nejsou ani retro, ale ve skutečnosti se jedná o čistý steampunk. Vznikly na konci devatenáctého století v Anglii a kluci si s nimi hráli celých sto let, než je z vyspělých zemí vytlačily plasty a strach z nakažlivosti manuální práce.
  I já jsem měl svou kovovou stavebnici, dostal jsem ji k vánocům, když mi bylo deset let. Byl to krásný třípatrový Merkur. Vysvětlovat Čechům,  co je Merkur, samozřejmě nemá smysl, byla to naprosto základní hračka, kterou měl každý kluk a navíc žádná jiná podobná stavebnice se tu koupit nedala. Protože je ale internet veliký a Google umí překládat spoustu jazyků, tak doplním, že Merkur je jedna z mnoha kopií Meccana (nebo Erectora, jste-li z jiné části světa) které se vyrojily ve dvacátých letech minulého století, po té co vypršela platnost původních patentů Franka Hornbyho. Hlavní odlišností je, že jako jedna z mála nepoužívá klasickou půl palcovou rozteč děr, ale deseti milimetrovou. Myslím, že to bylo docela odvážné rozhodnutí, protože stavebnice se tím pádem stala nekompatibilní se vším ostatním. Je zajímavé, že i stavebnice vyráběné v sovětském svazu půl palcový modul dodržovaly.
  Dobře tedy, bylo mi deset let a dostal jsem svého Merkura a byl jsem z něj nadšený. U stavebnice byla velká knížka předloh s důlním velkorypadlem na titulní straně, které se mi strašně líbilo a litoval jsem, že nemám dost dílů, abych ho mohl postavit. Nevím jak jste to měli vy, ale já jsem z této knížky tvrdohlavě stavěl pouze modely ze zadních stran, protože byly nejhezčí a nejsložitější. Nicméně mi bylo pouze deset let a v krabici ani nebyl dostatek dílků, aby se tyto modely daly postavit, takže ve výsledku nikdy nevypadaly tak pěkně jako na obrázku. Proto je většina mých dětských vzpomínek na Merkur trochu rozporuplná.
  Druhou stavebnici, která mě okouzlila, jsem vlastně nikdy na vlastní oči neviděl. Někde, ani nevím přesně kde, ale z nějakého neznámého důvodu si myslím, že to bylo na stoleté výstavě v Praze, se mi dostal do ruky katalog firmy TRIX. Byl to čistě vláčkový katalog, ale na zadní stránce obálky byl velký obrázek Bugaty postavený z jejich stavebnice. Model je sám o sobě impozantní, co ale na mě udělalo hlavní dojem je, ten okázale kovový vzhled, který je tak typický pro tuto stavebnici. Kombinace stříbrných dílů, mosazných šroubů a sporadické žluté lakování některých detailů vypadá prostě nádherně. Je to také snad jediná stavebnice, kde se s kovovými díly, jako s kovovými skutečně zachází a jsou podle potřeby různě ohýbány a tvarovány. O TRIXu, o jeho promyšlenosti a o technickém cítění, které sálá z každého katalogu a z každé předlohy, by se dalo psát dlouho a asi o něm časem ještě něco napíšu.
  Co bych tedy chtěl? Líbila by se mi stavebnice s technicistní kovovou estetikou TRIXu, která by však vycházela z tradičnějšího pravoúhlého modulu dílů. Taková stavebnice, ze které by se daly stavět velké složité modely, které by se však vešly do normálního bytu. Vám by se taková stavebnice nelíbila?

28 června 2015