Malé dílky vyžadují malé nástroje

  Ohnout plechový úhelník je triviální úkol, ovšem jen od určité velikosti. Razníky, které zvládnou ohyb s menším rádiusem než 0,6mm běžně nikdo nemá. Ano dají se objednat, ale i když pominete cenu mnoha tisíc euro, stojíte před problémem, jak do něj vložit dílek, který je často tak malý, že jej snadno zakryjete prstem. Takže, chtě nechtě, jsem se pustil do stavby ohraňováku na míru.
  Konstrukce je velmi jednoduchá. Razník je upevněn na dlouhém kyvném rameni, funguje to podobně jako třeba sešívačka na papír. Při zdvihu pouhé tři milimetry je pohyb prakticky přímočarý, nehledě na to, že při takto malém zdvihu nelze nikam strčit prsty a ucvaknout si je. Přítlak zajišťuje velkoplošný pneumatický měch.
  Vzhledem i obsluhou ohraňovák připomíná psací stroj. Do stroje vložíte ohraňovaný díl a posuvným pravítkem přitlačíte k zadnímu stavitelnému dorazu. Stisknete velké podsvícené tlačítko po levé ruce a počkáte než je dílek ohraněn. Síla, zdvih, rychlost razníku i čas lisování je nastavitelný. Hotový díl vyhodíte ze stroje podobnou pákou a stejným pohybem, jakým se na psacím stroji řádkuje.
  Snažil jsem se o co nejlevnější konstrukci, takže tam, kde to bylo možné, jsou použity laserové výpalky a zbytek je z jednoduchých frézovaných polotovarů s několika dírami. Zásadní chybou byla vlastní elektronika, lepená z diskrétních hradel a časovačů, která sice funguje jak má, ale stála mě absurdní množství času a energie. Mělo tam přijít normální PLC, bylo by to mnohem přehlednější a ve výsledku taky levnější.

28 března 2016

miniaturní ohraňovací lis, pohled z boku
miniaturní ohraňovací lis, pohled zepředu
miniaturní ohraňovací lis, detail razníku
Tags: