Kola jsou místem, kde je inspirace TRIXem nejpatrnější. Podstata je v tom, že klasické hřídele jsou nahrazeny svorníky (závitovými tyčemi). Díky tomu nemusí být na kolech nalisované náboje, abyste je mohli na hřídele upevnit. Stačí je sevřít dvěma matkami, nebo nechat volné mezi matkami s kontramaticí, pokud potřebujete otočné kolo na hřídeli.
  Z počátku jsem měl trochu obavu z otáčení závitové tyče v díře, jakou bude mít únosnost a jestli se nebude nějak zadírat. Po zkouškách jsem nakonec došel k přesvědčení, že v tomto měřítku není žádný rozdíl mezi hladkou a závitovou hřídelí. Teoreticky by rozdíl mezi nimi být měl, ale reálně se nijak neprojevuje.
  Sešroubováním dvou disků s okolky získáte základ pro kolo s pneumatikou, přičemž tento základ může mít různou šírku a zároveň z jednoho stejného disku můžete udělat perfektní železniční kolo. To u kola ala Merkur/Meccano nejde, protože náboj musí být nalisován přes oba díly kola společně, takže je nerozebíratelné a šířku má pevně danou. Celkově je tento systém velmi variabilní. Z několika málo dílu lze sestavit spoustu kol různých průměrů a šířek, s pneumatikou nebo bez, pevně spojených s hřídelí i volně otočných, s plným diskem i s výpletem. Samozřejmě fakt, že není potřeba soustružit náboje a pak je lisovat na kola je velká technologická výhoda, zrovna tak, že se vystačí pouze s osmi typy plechových dílů.

  V případě kol s okolky se však zcela bez lisování obejít nelze, a to ani při výrobě prototypů. Polotovary byly vypáleny laserem stejně jako ostatní díly, ale finální tvar musel být vytvořen v dvoudílném lisovacím přípravku. Lisuje se pod jednoduchým ručním hydraulickým lisem silou asi jedné a půl tuny. Přestože konstrukce přípravků byla podřízena co nejnižší ceně a pro každé vložení polotovaru a vytažení hotového kola je nutné přípravek otevřít, jde práce s nimi docela pěkně od ruky. Zvládl jsem asi čtyři kusy za minuty, takže dočasně by se daly použít i pro rozběh nějaké malé série.

  Zatím největším problémem jsou pneumatiky. Pro nejmenší průměr se velice pěkně hodí obyčejné o-kroužky tloušťky osm milimetrů, pro větší průměry by však byla lepší tloušťka dvanáct a více, protože při osmi milimetrech příliš nesedí proporce. To jsou bohužel rozměry mimo normu, sice i takové nestandardní o-kroužky se dají koupit, ovšem za naprosto krvavé peníze.

19 července 2015